ADOPCE - opravdu chtěné děti

Na světě je spoustu hezkých, ale i smutných životních příběhů. Ať u lidí nebo u zvířátek. Vše začíná stejně, ale pak záleží na každém, jakou cestou se vydá.

V přírodě žije hodně různých zvířátek – ptáci,savci, obojživelníci, ryby. Někteří kladou vajíčka, ze kterých se po nějakém čase vyklube mláďátko a některým roste mládě v bříšku.

U každého druhu doba čekání na potomka trvá jinak…

Jednou šel po lese pan hajný a slyšel podivné zvuky. Zbystřil a šel prozkoumat co to může být. Vypadalo to jako pláč, ale ne lidský, ale nějakého zvířátka. Stále se to blížilo, měl trochu strach co to bude, ale byl rozhodnutý pomoci.

Najednou uviděl jak se opodál hýbe tráva a zahlédl v ní něco malého – byl to malý koloušek. Nepřibližoval se k němu moc blízko, aby ho nevystrašil a také se ho nemohl dotknout, protože jakmile by jeho máme srnka ucítila lidský pach, tak by ho už nechtěla.

Zapamatoval si místo, kde ho viděl a řekl si, že se tam musí jít znovu podívat, aby zjistil, jestli na něj máma nezapomněla nebo se z nějakého důvodu o něj nemohla starat.

Pan hajný má doma pejska – fenku Molinku, která již jednou vzala za své malé jehňátko.

Druhý den se hajný vydal znovu do lesa. Došel na místo a našel tam kolouška, který byl už docela vysílený. Bylo jasné, že máma nepřišla.

Neváhal a vzal kolouška domů. Nevěděl jak se k němu Molinka zachová, tak jí ho dal opatrně očichat. Molinka si kolouška očichala a olízla. To bylo znamení, že bude vše v pořádku…Přesvědčil se, že Molinka je opravdu dobrá náhradní máma. Vůbec jí nevadilo, že nemá své štěňátko a že jí to nebude podobné a nebude umět štěkat. Společně si hráli, běhali a dokonce se naučil koloušek spát v jednom pelíšku s Molinkou.

Čas utíkal a pak už nebylo možné, aby byl koloušek doma…musel ho hajný naučit být venku -  v přírodě. Na zahradě měl velkou ohradu. To pro případ, aby se cítil v bezpečí a aby k němu nemohl nějaký nepřítel. Po čase si srnečka zvykla na svůj život, dokázala se o sebe postarat a jednoho dne chtěla odejít do lesa. Všem bylo smutno, ale doufali, že se jí nic nestane a dokáže se o sebe postarat i v hlubokém lese. Tak jí pustili.

V hájovně čas šel dál. Jednou odpoledne hajný vykoukl z okna a viděl, jak se blíží srnečka s malým kolouškem k hájovně. Hned ho napadlo, že to bude ta jejich, asi se přišla pochlubit se svým mláďátkem. Vyšel opatrně ven a srnečka k němu přiběhla. Vůbec se nebála, tak bylo jasné, že je to ta, kterou vychoval jejich pejsek.

Hajný srnečce poděkoval, že mu přišla ukázat své mládě a byl rád, že to všechno zvládla, i když nevyrůstala se svou maminkou v prostředí, které by jí bylo přirozené. Po chvíli se s kolouškem otočila a vydali se zpět do lesa, kde se budou cítit v bezpečí… 

Tak podobně to chodí i u lidí….

U nás tě taky nenosila maminka v bříšku. Nosila tě jiná maminka, která se o tebe nemohla dobře postarat, tak jsme si  tě našli v jednom domečku kam jsme se jeli podívat.

Bylo tam spoustu dětí, ale my jsme si vybrali právě tebe. Hned na první pohled jsme si tě zamilovali, byl jsi pro nás ten nejkrásnější a nejmilejší.

Přivezli jsme si tě domů a doufáme, že se ti u nás také líbí……

Vůbec nezáleží na tom, kdo v jakém bříšku se nosí, ale u koho pak vyrůstá…….